Ukazka z knihy Proc bychom se netopili aneb Vodacky pruvodce pro Ofelii

"Táto knižka je prvým dielom dnes už kultovej série knižiek o partii vodákov," informuje nás anotácia vydavateľa - českého vydavateľstva Olympia - a dodáva, že ide o "jednu z mála knih, od ktorých sa čitateľ neodtrhne, a nad ktorými sa od srdca zasmeje, pretože i ten, kto nikdy nesplavoval Lužnicu a dalšie toky našej vlasti, o tom niečo počul a rozhodne bol tiež mladý ako členovia partie z týchto príbehov".

Knižka prvýkrát vyšla v roku 1979 a dnes má čitateľ k dispozícii už jej tretie vydanie s ilustráciami Adolfa Borna. Čo od nej môže očakávať: Vodácke historky, vodácku abecedu, vodácke pesničky a veršíky a veľa humoru i príbeh lásky, opäť rámcovaný vodou. Knižka sa hodí aj pre nevodákov, ale ten kto pričuchol k vôni rieky, sa do nej asi zamiluje viac ako nevodáci. Pokúsili sme sa vybrať jednu ukážku, ktorá je však len jednorozmerná, nevystihuje ďalšie roviny knižky. Tou sú veršovačky ako je: "Když Franta stratil Madlu a zahnal třápění, tak slíbil svýmu pádlu, že se s ním vožení..." A tým ďalším rozmerom je spomínaný príbeh lásky - dialóg s Oféliou, ktorú napokon rozprávač pustí k vode - ale nedajte sa pomýliť - on je tam s ňou. Takže je to krásny happy-end.

Nasleduje ukážka:

Z LODNÍHO DENÍKU

Středa 3. července. Velmi jsem se mýlila, když jsem se domnívala, že vodácký rychlokurs je vhodný jen pro bytosti duševně zakrnělé. Je pravdou, že uspořádáním rychlokursu si kormidelníci odreagovávali komplexy méněcennosti získané bůhvíkde, ale ani pro mne nebyl jejich rozmar bez významu. Zhlédla jsem film Zálesák a viděla jsem, že jízda peřejemi nic není. Sám zálesák se přitom příjemně usmíval. Jeho dívka sice peřeje nesjela a vylovili ji Indiáni, to však není typický případ, neboť dívka byla němá. Po dnešku však vím, že moje osobní neštěstí spočívá v tom, že na Lužnici se Indiáni nevyskytují.

Keny, můj kormidelník, se vrátil odpoledne bez lodi. Napřed jsem nebyla ráda. Teď jsem ale ráda a doufám, že vlak, v němž loď vezou, se srazí a loď bude mít jen dva rozměry na způsob lívance, takže bude k plavbě nepoužitelná. Nebo že ji někdo prošlápne. Nebo že ji ukradne konduktér. Já se pak budu opalovat na louce, zatímco moje šílená parta se bude topit v peřejích.

Křižák nám půjčil svou loď, kterou nazývá Huron. Naskoč, řekl Keny. Vložila jsem do lodi nohu, ale loď sebou hnula! Odmítla jsem nastoupit za takových okolností. Keny vytáhl zadek lodi na písek. Opět jsem musela nastoupit. Držela jsem se okrajů. Dokud jsem lezla lodi po zadku, byl klid, ale jak jsem se dostala na předek, loď začala příšerně vyvádět. To je normální, řekl Keny, sedni si! To vůbec není normální! Křižákova loď má určitě konstrukční závadu, protože taková labilita není přirozená. Neudrží se na stojaté vodě v klidu ani dva metry. Což potom na vodě divoké! Keny loď odstrčil. Usedl mi komár na koleno, ale věděla jsem, že jak ho plácnu, loď se převrátí. A tak jsem dovolila, aby sál mou krev. Třeba dostanu malárii a nebudu muset jet dál. Loď jela, břehy utíkaly dozadu a náhodou se pořád nic nestalo.

Keny chtěl, abych mu podala sirky. Rozzlobilo mě to, protože abych to mohla udělat, musela jsem se a) sklonit na dno lodi, b) zvednout ruku se sirkami, c) pootocit se dozadu, d) natahnout ruku s horni polovinou tela pres pul lodi, e) spojit svou ruku s rukou kormidelnika, f) vratit se opet do puvodni polohy. Keny je hazarder.

Lod se straslive rozkolisala a ja se chytila bortu, abych ji srovnala. Neblbni, vzdyt to zvrhnes, kricel Keny. Bodejt by se to nezvrhlo, odvetila jsem, kdyz zanedbavas zakladni poucky o rovnovaze. Keny rekl, ze zakladni poucky jeste nikomu neprevratily lod, a jestli ji neco prevrati, tak jedine moje zbrkle pohyby. Opacila jsem, ze jedine diky mym zbrklym pohybum se dosud netopime, ze je kun a at si koupi motorku. Kenyho to velmi rozcililo a hadali jsme se cely rychlokurs, tedy asi pul hodiny. Nevim, proc Krizak rika sve lodi Huron. Je dobra jedine na zvrhnuti. Mel by ji rikat Zvrhlik. Mel by ji zaradit do kolotoce mezi ostatni houpacky, tam by se na ni aspon nikdo neutopil. A Keny by mel u houpacek vybirat, je to sprosty mladik a k nicemu jinemu se nehodi.

Ale kdyz jsme jeli na lodi a minutu jsme se nehadali a ja na chvili zapomnela, jak je to nebezpecne, bylo mi moc moc hezky. Az se mi na chvili zatocila hlava. Je to bezna psychicka reakce, protoze vim, ze odsouzenci pred popravou se take raduji uplne ze vseho. Vedi, ze to vidi naposled. Kdyz jsem vystupovala, podal mi Keny ruku a podle se zasmal. Na to mu nenaletim, hulvatovi. Vecer jsem mu opekla burta jenom proto, abych videla, s jakym primitivnim vyrazem jej bude pozirat. Coz se mi podarilo.

Zapsala LUCIE

Pripojte komentár