Pozvánka na letní sraz horolezkyň RHM v Brianconu
Pro všechny horolezkyně, které mají chuť na pořádnou dámskou lezeckou jízdu, se chystá další ročník letního srazu spolku RHM (Randez-Vous Hautes Montagnes). Tentokrát v atraktivní oblasti v okolí Brianconu (FRA).
Letošní "Randez-Vous" horolezkyň se uskuteční v termínu 2. - 9. září ve Francii v lezecky vysoce atraktivní oblasti v okolí Brianconu. Horolezecký ráj, ve kterém si lze zalézt na horninách všech typů (žula, vápno, konglomerát) a vybrat si lezení všeho druhu a obtížnosti. Vysloveně horské túry lze podniknout na nedaleké čtyřtisícovky La Meje nebo La Barre des Ecrins v Dauphineských Alpách.
Sraz RHM se do této oblasti vrací znovu po 11 letech, tentokrát s ubytováním v kempu De l‘ île u vesnice Saint-Crépin, 20km jižně od Brianconu. Oblast je zajímavá i turisticky a na své si tam přijdou i cyklisté, vodáci či příznivci canoyingu.
Ubytování:CAMPING de L‘ILECamping municipal de l’Île, Île Basse05600 Saint-Crépin – France++33 (0)4 9258 3024Možnosti: osoba/noc stan nebo obytňák –7€, tourist tax 0,6€; nebo mobilhouse pro 4 až 6 osob (2 ložnice +pohovka) € 310.00, nutno zarezervovat včas na meets@rhm-climbing.net
Všechny potřebné informace (jaké si sehnat průvodce apod.) jsou uvedeny na pozvánce (k dispozici v angličtině a němčině).
Zájemkyně (popř. zájemce) prosíme o vyplnění a zaslání registračního formuláře na meets@rhm-climbing.net a acepelkova@gmail.com.
registrační formulář - angličtina
registrační formulář - němčina
Pokud bude některá lezkyně chtít přijet sama, bez lezecké partnerky/partnera a nebude chtít cestovat po vlastní ose, lze se domluvit na dopravě.
Alena Čepelková, koordinátorka pro ČR
Pozvánka na 5. ročník československého srazu horolezkyň
I v letošním roce se uskuteční tradiční česko-slovenské srazu horolezkyň. Po loňském vydařeném setkání v Českém ráji, je tentokrát opět řada na slovenských kolegyních, které zvou 27.-30. 7. do oblasti Machnaté. Vítány jsou všechny horolezkyně bez ohledu na věk i výkonnost.
Pozvání od Aničky Čaplické z SHS JAMES:
Ahojte milé lezkyne a horolezkyne,
blíži sa termín ďalšieho ženského česko-slovenského zrazu, tentokrát už piateho.
Aby sme si pripomenuli, kde všade sa zraz konal: 1. ročník - Dreveníku SR 2. ročník - Rabštejn ČR3. ročník - Kalamárka SR 4. ročník - Český ráj ČR.
Na 5. ročník Vás slovenské a české ženy a dievčatá, ktoré túžia objavovať staro nové lezecké oblasti pozývame do Demänovskej doliny, oblasť Machnaté v termíne 27. - 30. 7. 2023.
Oblasť Machnaté je najrozsiahlejšou a najpopulárnejšou oblasťou v Demänovskej doline, kde v 21 sektoroch je 207 športových ciest. Väčšina z nich je ľahšej a strednej obtiažnosti. Oblasť tvorí veľký masív s mnohými vežami a stenami s výškou do 35 m. Druhou najväčšou oblasťou je Siná, nachádzajú sa tu hlavne ťažké cesty. V blízkosti sú nové lezecké oblasti: Repiská alebo Ostredok. Na tieto 3 oblasti sa v súčasnosti vybavuje výnimka na lezenie.
Lezecké oblasti sú vápencové a v doline sa nachádza aj množstvo jaskýň. Najznámejšie sú Jaskyňa slobody a Demänovská ľadová jaskyňa.
Prístup: z diaľnice D1 do Liptovského Mikuláša, na kruhovom objazde odbočiť na Demänovsku dolinu do Jasnej. Jasná je známe lyžiarské stredisko, ubytovanie je na chate Záhradky, kde môžeme parkovať a k lezeckej oblasti Machnaté je to 10 minút pešou chôdzou.
Ubytování:
Cena za ubytovanie a polpenziu formou bufetu je 40 Eur/deň.
Pri chate sa nedá stanovať.
Parkovanie je len pre ubytovaných hostí, chata je s obsluhou.
Program bude zabezpečený s významnými osobnosťami z tejto lezeckej oblasti. V roku 2022 Vlado Linek vydal nového lezeckého sprievodcu Demänovská dolina, kde sa dozviete všetky podrobnosti.
Teším sa na stretnutie.
Prihlasovať sa môžete na emaily: annacaplicka@gmail.com acepelkova@gmail.com
Anna Čaplická, SHS James
Povolení lezení pro Lažánky je pozastaveno
Povolení lezení pro lezecký sektor - Klettergarten Lažánky, o kterém jsme před několika dny informovali, zatím nenabylo právní moci.
Důvodem je odvolání, které podala skupina místních občanů, s jejichž účastí ve správním řízení se nepočítalo.
Prosíme, abyste respektovali fakt, že Lažánky jsou pro lezce stále uzavřeny.
Doufáme, že se i přes tuto komplikaci podaří nové povolení získat. O situaci vás budeme informovat.
B. Valentová, ČHS
Nahoře nás mají rádi - Mára Holeček a Matěj Bernát na Sura Peak
Mára Holček má za sebou další úžasný výkon ve vysokých horách. Tentokrá si spolu s Matějem Bernátem dali za cíl prvovýstup SZ stěnou na Sura Peak 6 764 m n. m., který se jim podařil ve dnech 19.-23. května. Obtížnost výstupu je navržena na M6, průměrný sklon svahu 70° (místy 90°), délka výstupu 1 500 m a převýšení 1 300 m. Prvovýstup dostal jméno "Simply Beautiful". Jak to celé bylo popisuje Mára v následujícím textu.
Úplně jsem se vyděsil jaký jsem proti Matějovi taťka. Za zády západní stěna Baruntse...
A teď... True Story.
Počátek příběhu Sura Peaku začal při výpravě v roce 2021. Toho jara byla cílem výpravy západní stěna Baruntse. Ta po všemožných peripetiích nakonec dala svolení. Od té doby tam vede peprná cesta Nebeská past, kde jeden z mých snů po tvrdém boji došel svému naplnění. Též by se dalo říci, že v danou chvíli oči unesou jen jednu krásu a jedno soustředění. Není tomu tak, jsou těkavé a nevěrné. Již při samotné aklimatizaci, mlsně pošilhávaly po širém okolí, kdy se pozvolna začínal vytvářet prostor pro další nášup.
Obraz bezejmenné pyramidy, zvedající se příkře nad ledovcem, se mi sem tam vracel při zavření víček poslední dva roky. V duchu jsem si představoval, kudy by mohla vést linka průstupu až k vršku. Nedalo se nic dělat. Myšlenka šla na světlo a zatížil jsem ji realitou otázek. Znamenalo to vyhledat své archivní fotky, probrouzdat internet, časáky, rozeslat dotazy. Následně veškeré informace přežvýkat a znovu podrobit otázkám. Kdo, kdy a kudy tam lezl?
Celkový pohled na SZ stěnu Sura Peaku i s Jižním hřebenem, kudy vedl sestup.
Je možné dokončit představu, která vše načmárala a dávno již zrealizovala bez jediného skutečného kroku? A vůbec, jakže se ten špičák jmenuje? Tady to je… Sura peak, alias "Čurda“, jeden bezmála sedmitisícový zmetek. Nuže dobrá, jdu do toho.
Není se tedy čemu divit, že návrat na písečnou pláž, která lemuje ledovcové jezero, ve více než pěti tisících metrech nenechal na sebe dlouho čekat. Zároveň se jedná o místo BaseCampu, nad kterým se zvedá hradba hor. Pohádkový kout Himálají, děsivý a opuštěný v jednom.
Však než došly opět mé kroky na místo, které již znaly, bylo potřeba odškrtnout další body v seznamu.
Měl jsem jasnou představu, kudy chci lézt, ale stále ve vzduchu visel otazník s kým. Éterem probíhaly telefonáty a oslovoval jsem své lezecké parťáky. Ať důvody byli takové, makové i onaké, po dvou měsících shánění, kolonka parťák stále zela prázdnotou.
Bylo třeba změnit okruh hledání. Když vyzrálé kusy na dně rybníka chybí, je třeba zabrousit do mělčích vod k potěru.
A hle, hned při prvním telefonátu, kdy proběhlo pár formálních obratů, se v síťoví čeřínku mrská mladá rybka „Matěj“.
Samo sebou, výběr nebyl náhodný podle abecedního seznamu, ale podle výkonnosti potencionálních adeptů. Tak tomu bylo vždy. V nějaké chvíli se zadře funkční automat a musíte zkusit jinou soustavu převodových koleček. Za dobu bezmála padesáti výprav jsem spojil cestu s mnoha kámoši. Každý jinak švihlý, na něco jiného zaměřený, však vždy obohacující, zaťatý a skvělý.
Krása mládí je v rychlosti rozhodnutí, kde prýští energie, výkonnost, s minimem špatných zkušeností a bez tíže okovů k závazkům…
Dobrá Matěji, odlétáme v květnu a zbytek ještě před tím doladíme. To jsou má poslední slova, než položím telefon.
Dny se "Simply Beatiful"
Jistě, vím že Vám dlužím těch pár stěžejních dní, které mají doplnit obraz, který vyústil k výstupu SZ stěnou na Sura Peak. Tak sem s nimi.
Původně jsem chtěl popsat celý běh událostí pouze stroze, technicky, zbavený pocitů i romantiky. A opravdu, se chci co nejvíce držet na uzdě. Nicméně, okleštit pohyb v horách a horolezectví pouze na atleticko-gymnastický pohyb z údolí k vrcholu, by bylo k této životní filozofie čistě zhovadilé, až barbarské. Horolezectví není klasicky měřitelný sport a není primárně o vrcholu, ale především o zážitku. Nevzpomínám na vršek, ale na silné, tvrdé, též krásné okamžiky a na parťáky, kteří mi dopomohli se z vrcholů podívat.
Ale k věci. Než jsme dorazili do Base Campu, měli jsem v plicích i nohách již dvoutýdenní šontání po centrálním Hymálaji. Jinak vyjádřeno, silnější vnitřní pojistky proti přetížení, kdy tělo se bude zmítat z nedostatku okysličení. Chladivého místa kolem plesa jsme dosáhli 13tého května a nosiče jsem hned po složení bagáže poslal s radostí do Khare. To je více než deset hodin vzdálená vesnička v jiném údolí, oddělená vysokým pět a půl tisícovým sedlem. Zůstali jsme na krásném místě obklopeném horami úplně sami a vyčkávali na startovní výstřel. Nastal okamžik pořádně si prohlédnout, co nás čeká. Sněhu bylo málo a z okolních stěn vykukovaly tmavé reliéfy skal i sytě modrý led. Hleděl jsem na vyhladovělé stádo koní, kde každá kost ční z kůže a na žebra se dá hrát jako harfu. Letošní jarní monzun sněhovou spásu nepřines. Jeden rozdíl tu přesto s radost oproti minulým letům byl. Citelný celodenní chlad. Bude to pro naše lezní dobře, či nikoliv? To ještě uvidíme. Smířit se tím, co nemůžete ovlivnit, je základ. Pak následně z toho vykřesat zázrak. To je dáno jen lidské představivosti, vůli a dovednosti za přispění hvězd nad hlavou. Více nepotřebujete. Nyní nezbývalo než vyčkat na příznivý okamžik, který mi s denním přísunem přes satelit věštila „ rosnička“ Alena.
Basecamp
Den nástupu přišel až v pátek 19. května. Připravili jsme si s Matějem batoh lezeckého materiálu a všeho co bylo třeba na výhled pěti dnů, které měly stačit vzhůru i k bezpečnému návratu zpět. Měli jsme v sobě natěšeno a v paměti zafixovaný obraz SZ stěny.
Den první
Naše ležení se nacházelo přímo pod stěnou na ledovci v 5 500 metrech. Pohodové místo na spaní, krom pohledu nad nás. Tam se od úpatí napřimoval ledový svah, který v dolní části mohl mít 50°. S dalšími metry se napřimoval a v horní části přecházel do kolmého prahu, kde se vysmíval rozeklaný ledovcový sérak. Nad ním se zvedala na pohled temně převislá a neprostupná skalní zeď. Dobrou noc a klidný spánek. Hlavně žádné blechy, ani černé můry přicházející z představ, co nás ráno čeká…
Odpoledne prvního dne, kdy se již blížíme k ledové beriéře séraků
Den druhý
Lezení prvního úseku odpovídalo předpokladu. Nikterak jsme se mezi sebou v počátcích nejistili, jen lano dělalo tiché spojení našich osudů. Nabírali jsem rychle s každou hodinou výšku. Kolem desáté se do nás konečně opřely sluneční paprsky. Nebyly agresivní, ale dostatečné na to, aby z nás ranní zamražení pozvolna odcházelo. Lehce po poledním, dolézáme pod nejkolmější část ledové skluzavky, kterou přetínal sérakový práh. Svah dosahoval 80° a jen občas se zvedal v kolmý modrý led. Námaha rostla, postup se zpomalil a odpolední slunce rychle putovalo k západu. V zátylku i ramenou je znát únava z neustálého hledění vzhůru a mlácení cepíny. Plíce zatím stíhají, ale za pauzu by jistě též hlasovaly. Při jednom šikmém traverzu přes systém žlábků, který navazoval na další směr výstupu, jsem náhodou narazil na jeskyňku. Ta vznikla před nějakou dobou, kdy se v jedné části ledový krunýř pohnul směrem dolů a vnikla tak porucha s metrovým odtrhem. Jůůů…, pro nás se jednalo o místo pro bivak, kousek nad šesti tisíci metry, které seslalo samo nebe.
Druhý bivak byla chladivá díra, ale díky za ní...
Den třetí
Jestli nás do té doby počasí moc netrápilo větrem a sněžením, tak dnes bez pozvánky přišla změna. Ráno se na nás smálo slunce a po chvíli radosti převzaly nadvládu mraky. Z bivaku jsme prolezli dalších 150 metrů ledových varhánků, až do místa, kde z nich vyrůstala souvislá skalní bariéra. Tam nastal již předvídatelný průšvih. Hned první metry ukázaly, že skála je jak perník. K tomu posypaná nedržícím sněhem. Začal tanec na mačkách a máchání cepíny, které jen stěží hledaly oporu na konci svých hrotů. Připomnělo mi to kreslenou postavičku Mickey Mouse, jak nad propastí roztočil nohy a ruce a chvíli vypadalo, že se nikdy nezřítí. Ulezl jsem v tomto hnojníku, po velkém vypětí, jen dvě délky čítající sedmdesát metrů. Veškeré jištění mělo spíš psychologický efekt, než že by se na něj dalo spolehnout. Když jsem Matěje dobíral, tak dvakrát s něčím vypadnul. Naštěstí místo které jsem založil na štandu, vydrželo a tak naše těla neputovala vstříc údolí. Věděl jsem, že dál se už nehneme ani o metr. Počasí též dalo jasně na srozuměnou, abychom rychle vyhledali místo na přespání. Z vršku začaly sjíždět sněhové vodopády a vítr se zahryzával přes oblečení až na kost. Nicméně v dohledu žádná plošina, kam by se mohla posadit aspoň jedna zadnice. Vše bylo nepřátelsky šikmé. Nezbylo, než začít kopat do ledové stráně, která měla sklon 70°. I tam po dvaceti minutách mlácení, jako hluchý do vrat, se vítězství nekonalo. Pod pár centimetry ledu zela skála se stejným sklonem. Jsme v řiti a to s celým cirkusem. Co dál, bylo jasné. V jištění na kterém jsme zavěšeni, bylo třeba uchytit vrchlík stanu. Později to evokuje velký pytel odpadků, zavěšený na hřebíku. Do něj se musíme nějak vtěsnat i se spacáky a vším tím bordelem tak, aby nic nespadlo. Ve stanu se o nic nedá opřít, takže naše ostatky kloužou po kluzkém podkladu. Jsme dvě marionety chycené za flígr uprostřed nehostinné stěny. Noc plná vášní, která se jen tak něčemu nevyrovná, vzala víc než dost z tenčících se sil.
Děsivá hradba Chamlangu a další silná vzpomínka ...
Den čtvrtý
Klíčový den celého výstupu. Nevěděli jsme sice, zda dokážeme prolézt následující skalní metry, ale bylo nabíledni, že pokud se to nepovede, máme velký problém. Dostat se nazpět místy, přes která jsme dva dny lezli, bylo jen těžko představitelné. Na druhou stranu osmdesátimetrový skalní úsek nad hlavou, připomínal jeden velký převis. Vnitřní hlas mi našeptává pokaždé, když nevím a obavy jen rostou: "Dej soustředěný platný pokus a uvidíš". Trvalo mi dlouhé hodiny, než dvě délky hrabání v kamenolomu byly pod mýma nohama. Zející propast dolů na úpatí ledovce měla již dobrý kilometr. Strach zmizel. Nebyl již na něj prostor. Dostavil se jen pocit svalové únavy, v hlavě alarmoval bzučák, že psychika též mele z posledního. Tělo se začalo třást z podchlazení a z nebe začalo sněžit. Zpropadená skála je za námi a cesta k vrcholu je otevřená. V této chvíli nastoupil Matěj, který se s přesnou rutinou pustil do dalších už dvou ledových délek. Na konci té druhé našel svahovou trhlinu, kterou jsem měl vyhlédnutou již od nástupu. Myslel jsem si, že by tam mohlo být místo pro bivak. Také že jo, v sedmdesáti stupňovém svahu další polibek od tohoto světa. Stavíme stan, vaříme vodu pro naše ztuhlé a sušené vnitřnosti. Leháme na kutě, které proti předchozímu večeru se zdá býti i s nebesy.
Den pátý
Dnes na vršek pro třešeň i šlehajdu. Lehko se řekne, hůře udělá. Naše prsty na nohou při každém zakopnutí do nesmlouvavě zmrzlé hmoty, připomínající modré sklo, posílají obžalobu nervovému systému, "auuu… bolí to"! Též ruce dostávají do dlaní křeče z tisíce ran cepínem. Ramena již necítím a popruhy od batohu jsou zařízlé v podpaží až hamba. Od opuštění bivaku utekly necelé dvě hodiny a závěrečných výškových sto čtyřicet metrů je za námi. Není kam stoupat dál. Žádný potlesk, či ovace. Naše tváře vytlačují úsměvy, které spíš odrážejí radost, že už nemusíme udělat ani krok výš. Vzájemně se obejmeme, poplácáme po zádech. Rychle vyndáváme foťáky, kamery. Cvak…, záznam na filmový pás a je u konce celý ceremoniál oslav. Cítím uvolnění, ale den zdaleka nekončí. Ještě jeden poslední pohled na špičatý svět kolem. Hledím na tu strnulou zamrzlou krásu a snažím se ho opět nesmazatelně vepsat do paměti. Nikdy však obraz dlouho nevydrží, než začne blednout, až se zcela vytratí. Jediné, co zůstává uvězněné v barevných vzpomínkách je strádání, dřina i parťák, se kterým jste martyrium podstoupil. Pohled klouže na nejbližší horské giganty. Baruntse, které je propojené hřebenem přímo na dosah a z druhé strany Chamlang. Najednou cítím silný impuls, který zcela pohltilo vědomí a nezadržitelná vlna se dere ven. Jsi nostalgický starý blbec. Přitom si utírám slzy, které se mi tlačí do očí. Jistě povedlo se ti vylézt před lety na jeden i druhý kopec parádní prvovýstup a támhle ještě Kyashar. Dál k východu Talung a přes dalších pár údolí Kyazo Ri. Seber se a nebul, jelikož na pitvání vzpomínek není vhodný čas. Nehledě, že nejvíc, co mě dojalo, je vědomí, že můj vlak se již blíží do cílové zastávky, kde v nejbližších letech bude z koleje odstaven. Tak jo, díky Himálaji…. poslední bůůů a mazej do řiťě.
Sestup po hřebenu, který připomínal ostrý hřbet lochnesky, si vzal za své Matěj. Byl jsem tomu rád, jelikož před sebou vidíte ve sněhu stopy, které hlásí „prošel tady člověk a jde to“. Takový placebo efekt, či spojení s životem. Je úplně jedno, že jsme s Matějem společně navázaní na lano v rozestupu dvaceti metrů. Pohybujeme se ve společném rytmu, kdy vzájemné jištění necháváme v rukou všemohoucího. Na obě strany kilometrový padák a každý krok znamená zaseknutí cepínů i kopnutí maček. Jedno i druhé bylo pouhou hrou na jistotu. Ruce i nohy pokaždé trochu popojely, než našly stabilitu v sypkém sněhu. Hodiny ubíhaly a dno údolí se jen neochotně přibližovalo. Těsně před setměním se zbavujeme sněhového příkrovu. Naše nohy připomínající hadrovou panenku, nemotorně našlapují v kamenném moři. Každou chvílí se při došlapu uvolní hromada šutrů, která s rachotem proskotačí někam do přicházející tmy.
Příběh Sura Peaku končí. Před jedenáctou v noci, docházíme do „teehouse“ Seto Pokhari. Taková kamenná ohrada s celtou místo střechy, kde na nás čekají nosiči a náš kamarád Pavel. Pro naše zmučená těla hotový výkřik a centrum civilizace.
Když to shrnu, tak výstup, který jsme nazvali „Simply Beautiful“, byl krystalický alpinismus. Nádherná nedotčená stěna. Žádný rozmazlený Base Camp a poskakující obsluha kolem. Jen pár jídel do foroty při čekání, než vyrazíme na zteč. Jeden útočný stan, batoh s lezeckým cajkem, lano jako pupeční šňůra, náš plán a odhodlání. Nic zbytečného. Pak nastala bitva o každý krok v SZ stěně až k vrcholu a úprk dolů zpět do života. To je konec.
A je povšem... Byla to pohádka, sen, anebo zkutečnost. Jsme dobří...ho..no! Světoví, kluci ušatý...
Poslední slova budou patřit Matějovi, kterému děkuji. Taktéž poděkování tomu, či těm nad námi v éteru, kteří drželi ochranou ruku. No a Vám i partnerům dík za podporu a přízeň.
Maara
Mount Everest slaví 70 let od prvního výstupu!
Rok 1953, přesně 70 let, se zdá jako dávná historie! 1. května 1953 zahájila československá televize zkušební vysílání a jen o 28 dní později, tedy 29. května 1953 odvysílala přelomovou zprávu, která se vepsala do světové historie. V ten den stanula první výprava na nejvyšším místě světa. Mount Everest byl zdolán.
Od zřejmě nejzásadnějšího okamžiku v histori alpinismu uteklo neuvěřitelných 70 let. O tom, kdo, kdy a jak zdolal nejvyšší horu se dočtete v následujícím článku, který jsme si k tomuto výročí připravili.
ČTĚTE ZDE
M. Košatková, ČHS
Oriane Bertone a Dohyun Lee ovládli Světový pohár v Praze, Adam Ondra bere stříbro
Neskutečný víkend plný úžasných sportovních výkonů a dokonalých fanoušků. Tolik superlativ si zaslouží závod Světového poháru v boulderu, který právě skončil na Letenské pláni v Praze. Vítězi se stali Oriana Bertone a Dohyun Lee.
Pro tuto chvíli děkujeme. Těšit se můžete na obsáhlý článek, ve kterém probereme závod ze všech stran a pohledů.
M. Košatková, ČHS
SVĚTOVÝ POHÁR V BOULDERU, PRAHA 2,-4, 6 2023
Největší sportovní událost v historii českého sportovního lezení startuje! Nejlepší světoví lezci se sejdou v Praze na Letenské pláni, kde se 2.-4. června koná závod Světového poháru v boulderu 2023. Buďte u toho s námi!
V tomto článku naleznete aktualizované informace
4. 6. 2023
20:45 -
Jde nám hlava kolem z dnešních finalistek. Tak rozličné výkony na jednotlivých boulderech jsme dlouho neviděli. V některých problémech se topovaly na flash, zatímco jiné závodnice v nich nedosáhly ani zóny.
Janja Garnbret měla tentokrát extrémně těžkou soupeřku Oriane Bertone, která do finále nastoupila zcela nekompromisně. Na prvním boulderu topovala na druhý pokus a v boulderu číslo dva poslala top jako jediná a k tomu na flash! Flash předvedla také na třetím boulderu a až čtyřka jí zastavila v bezchybné jízdě. Po náročném závodním víkendu jí na poslední top už nezbyla síla. Poslední minuty si ale užila s úsměvem, protože své první vítězství na SP už měla v kapse
Docházející síly byly patrné na všech holkách, ale stejně tak bylo znát nadšení, se kterým si finálové kolo na bouřlivé Letenské pláni užily. Naprostým vrcholem tohoto finále a celého Climbing World Cup Prague byla show, kterou Janja předvedla v posledním boulderu, se kterým si neporadila žádná jiná žena. Janja se jím prošla s naprostou lehkostí a převahou, čímž si potvrdila medailové, i když tentokrát "jen" stříbrné místo.
Na bednu se vedle Oriane a Janji postavila úžasná Flavy Cohaut.
DÍKY VŠEM ZA TENTO večer plný překvapení a dokonalé zakončení tohoto úžasného závodu.
14:30 - Ženské semifinále probíhalo opět za ohromující podpory publika, které bylo úžasné a bylo tu pro všechny závodnice bez ohledu na národnost! Stavěči skvěle trefili skladbu boulderů, co se týče stylu i obtížnosti. Pouze světová a vesmírná jednička Janja Garnbret zvládla topovat všechny čtyři, a to na pouhých šest pokusů. Stejně jako v kvalifikaci, se Janje nejvíce přiblížila Japonka Futaba Ito, která paradoxně neprolomila nejtopovanější boulder číslo tři. Neskutečným překvapením tohoto kola byla také francouzská lezkyně Flavy Cohaut, která sázela jeden top za druhým a s celkovým výsledkem tří topů postupuje ze třetího místa. Tyto top tři závodnice doplní ve finále také Japonka Miho Nonaka, Stasa Gejo a Oriane Bertone.
3. 6. 2023
21:30 - Adam je stříbrný!! Naprosto úžasná show v podání top šesti lezců i diváků! Adam Ondra, nejstarší závodník finálového kola, zkušeně přelezl téměř všechny mladé talenty, pouze korejský závodník Dohyun Lee odolal!
Po napínavém začátku na prvních dvou boulderech, kde byly topy vpodstatě povinností, vypálil Adam více pokusů než většina soupeřů. Všem ale vyrazil dech na třetím, koordinačním problému, který ostatním závodníkům naopak pěkně zatopil. Adam nastoupil sebevědomě a přes miniaturní stupy se doslova protančil až do topu hned na druhý pokus! V posledním boulderu už jen potvrdil svou skvělou formu a s čistým štítem všech topů se zařadil na druhé místo.
ADAME, DĚKUJEME!!
A děkujeme i vám, diváků, ať už zde na Letné nebo doma u televizních obrazovek. Tento světový pohár je neskutečný zážitek pro nás všechny.
14:30 - Je to tam! Infarktové semifinále skončilo a Adam postupuje do večerního finále z 5. místa!
Stavěči připravili vynikající sérii čtyř boulderů, na kterých prověřili chlapy po všech stránkách! Adam se dokázal vypořádat se silovou dvojkou a na čtvrtém, extrémně kooordinačním boulderu, předvedl nejlepší výkon ze všech.
Všichni semifinalisté předvedli neskutečný boj a o finálová místa se rvali do poslední vteřiny a tisíce lidí na Letné trnuly, zda poslední závodníci neodsunou Adama za postupovou čaru. Nestalo se a nyní už si můžeme chystat hlasivky na večer!!
2. 6. 2023
Rekap - I přesto, že umístění většiny českých závodníků se po kvalifikaci pohybuje spíše v druhé polovině startovního pole, je nutno říct, že výkony, které podali nejsou žádným zklamáním. Připomínáme, že naši rerezentanti jsou zaměřeni primárně na lezení na obtížnost a v nabité konkurencí těch nejlepších světových boulderistů, jsou jejich šance omezené. Ani Adam Ondra, který, dle očekávání, postoupil do semifinále jako jediný český zástupce, neměl v kvalifikaci takovou převahu, jak mnozí možná očekávali. Po nejistém startu v prvních třech boulderech, kde udělal několik zaváhání a zapsal pouze jeden top, bylo mezi všemi přítomnými patrné napětí a nervozita. Adam ale nezklamal a svůj výkon skvěle srovnal na boulderech 4 a 5, kterými prošel bez zaváhání na flash a postupuje ze 13. místa.
Martina Stráníka, dnes zřejmě nebyl úplně ve své kůži a nedokázal se vypořádat ani se silovými problémy, které jsou obvykle jeho doménou. Martin tak se čtyřmi zónami obsadil 69. pozici.
Štěpán Stráník, Martinův starší bratr, zapsal o jednu zónu méně a především v posledním silovém boulderu předvedl nadějné pokusy na přelezení. Štěpán si z Prahy odváží 77. místo a jen o dvě příčky za ním, se stejným počtem zón, končí také Jáchym Cink. Šimon Potůček si dolezl pro dvě zóny a 88. místo.
Milým překvapením byl výkon Míši Smetanové, která získala tři zóny a jeden top, což jí vyneslo na 39. místo. Míša byla velmi blízko také k druhému topu, který by jí posunul o dalších deset příček dopředu. To se nakonec nepovedlo, ale i přesto je její výkon skvělý a moc za něj děkujeme.
Eliška Adamovská si možná, stejně jako my, pomýšlela na lepší umístění, ale i s výsledkem 45. místa a stejným skóre jako Míša, tedy jedním topem a třemi zónami, může být spokojena. Pevně věříme, že si Eliška užila skvělou diváckou podporu a za rok si svá očekávání před domácím publikem vynahradí.
Arina Jurčenko, naše nejmladší závodnice na světovém poháru v Praze, může být na svůj výkon pyšná a i přesto, že skončila na 55. místě, dosáhla všech zón a hned ve třech boulderech byla topům doslova na dosah. Ačkoliv tyto nadějné pokusy nakonec neproměnila a bodově tedy nemají žádný význam, je patrné, že má velký boulderový potenciál.
Pro Emu Galeovou a Bára Zítkovou šlo o první velký mezinárodní závod v dospělé kategorii. V jejich případě šlo ředevším o sbírání cenných zkušeností než pomýšlení na vyskové umístění. A možná právě díky tomu, že se necítily pod takovým tlakem, si dokázaly závod před domácím publikem patřičně užít.
13:45 - Mužská kvalifikace jde do finále a už nyní je jasné, že Adam Ondra se s velkou rezervou probojoval do semifinále! V průběžných a na předních pozicích zřejmě již neměnných výsledcích je na skvělém 13. místě. V semifinále se ukáže dvacítka nejlepších závodníků.
Z prvního místa postupují, poměrně překvapivě, Mickael Mawem a mladičký Japonec Ritsu Kayotani. Ještě více překvapivé jsou ale výsledky těsně za postupovou čarou, kde se nachází Jakob Schubert, Alex Megos, Sean Bailey, Alberto Ginés López a mnoho dalších favoritů!
Naši další závodníci se, bohužel, branám semifinále nepřiblížili. Nejlépe si vedl Martin Stráník, který končí na 69. pozici, kousek za ním se umístil bratr Štěpán Stráník, Jáchym Cink a Šimon Potůček.
Už v 16h odstartuje ženská kvalifikace, tak neváhejte a doražte!
9:00 - Začínáme! Mužská kvalifikace právě začala, dnes v 9h. Na sto mužů se ve dvou kvalifikačních skupinách pokusí probojovat mezi dvacítku semifinalistů. Ženy budou následovat v 16h.
31. 5. 2023
Na Letenské pláni již vrcholí přípravy! Již deset dní pracuje náš tým přímo na místě, kde postupně staví, tribuny, stage, stany a další zázemí. V neděli se přidal také stavěčský tým, který ladí závodní bouldery.
Více informací naleznete na ww.climbingworldcup.cz
Firnový memoriál v Norsku
Ve dnech 16. až 21. května 2023 se v nejvyšším norském pohoří Jotunheimen uskutečnil 9. ročník československého firnového memoriálu, který je oficiálním společným zakončením skialpinistické sezóny v Norsku.
Neúplná smíšená česko-slovenská skialpinistická skupina u chaty Juvasshytta s výhledem na Galdhøpiggen
Ve spolupráci Komise tradičního skialpinismu ČHS a uskupení NorSKI se už o víkendu před memoriálem v oblasti Møre og Romsdal, konkrétně nad Isfjorden a Innfjorden aklimatizovala menší skupinka z ČR doplněná o skupinu ředitele memoriálu Rosti Harudy. Pojezdilo se pár kopců, kdy bohužel sněhová vánice a mlha vystavila stopku 400 výškových metrů pod vrcholem Hesten (1610 m) stejně jako na 1711 metrů vysokém vrcholu Skjorta.
Dámská dvojice na hřebenu s výhledem na ledovec Veslbrean
Pro samotný memoriál se nejprve uvažovalo o skialpinistickém ráji v Sunmøre, ale nakonec předpověď počasí rozhodla o tom, že doje k přesunu k ledovci pokrytému pohoří Jotunheimen. Tradiční bivakovací místo s vyhřívanou toaletou mezi Lomem a chatou Krossbu bylo letos na jaře rozkopáno a zavezeno, takže se muselo vzít za vděk oblastí údolí Leirdalen. Tam už večer 16. května dojeli i další účastníci memoriálu a mohl tak začít oficiální program. Přes den se jednalo o ledovcové i neledovcové skialpinistické túry na dosud (za předchozích osm ročníků) nenavštívené vrcholy a sedla. Navečer se pokračovalo kulturně metodickým programem s probíráním uplynulé sezóny a plánů na nadcházející sezónu.
Sjezd v horní části ledovce Hurrabrean pod vrcholem Bakarste Skagsnebb
Během skialpinistických túr v Jotunheimenu se jen minimálně chodilo pěšky a většina pohybu byla na lyžích. Pěšky se vlastně šlo jen kousek z údolí Visdalen v nástupu na vrchol Skauthøe (1993 m) kvůli úplné absenci sněhu. Jeden den jsme v polovině května měli v horní části sjezdu dokonce i prašan. Dokonale vyšel předposlední den memoriálu při túrách u chaty Juvasshytta na ledovce Juvfonne, Vesljuvbrean, Styggebrean a Piggebrean. Součástí túr byl i výstup na nejvyšší norský vrchol Galdhøpiggen (2469 m n.m.) a sjezd přes ledovce Piggebrean a Styggebrean do údolí potoka Breagrove v údolí Visdalen kousek nad chatu Spiterstulen.
Sjezd do potočního koryta pod ledovcem Hurrabrean
Relaxace u chaty Juvasshytta
Na poslední den se skupinky různě rozdělily k působení v Jotunheimenu, Sunmøre a někteří dali přednost koupání ve fjordu v Oslu. Letošní memoriál se i přes slabší účast místních skialpinistů a úplnou absenci splitboardistů velmi povedl. Z České republiky do Norska navíc poprvé přicestovala skupina, v níž převažovaly ženy.
Jan Pala – předseda Komise tradičního skialpinismu ČHS
foto archiv J. Pala
Poznatky z mezinárodního projektu zaměřeného na správu lezeckých oblastí, chat a cest
V letech 2020 - 2022 se uskutečnil tříletý mezinárodní projekt financovaný z evropského programu Erasmus+, s názvem "Good Governance of climbing and mountaineering in Europe", vedený evropskou asociací horolezeckých svazů EUMA. Projekt koordinoval ČHS a byl zaměřen na podporu rozvoje horolezectví, lezení a související infrastruktury v rámci EU.
V rámci projektu byla zkoumána 3 témata:
– horské chaty
- turistické cesty
- lezecké oblasti
Studie všech tří oblastí se zaměřovaly na nejrůznější aspekty těchto témat – právní rámec EU, dopady na životní prostředí, financování, správa a údržba apod., vždy s cílem analyzovat stávající situaci, identifikovat problémy a navrhnout potřebná opatření ke zlepšení.
Součástí projektu bylo i vytvoření evropských metadatabází skalních oblastí a horských chat nebo napsání manuálu pro využívání turistických stezek.
Téma horské chaty
Data pro analýzu poskytlo 15 subjektů, převážně horolezeckých asociací, předmětem analýzy bylo 1681 chat. Analýza byla zaměřena na zjištění druhů chat z hlediska vlastnictví, umístění, vybavení apod., na jejich typologie (chaty, winterraumy, přístřeší apod.) s tím, že důraz byl kladen na problémy se zásobováním vodou, s odpady, na zdroje energie apod., tj. na ty aspekty provozu chat, které mohou představovat největší problém z hlediska ochrany přírody. Mj. byl zjištěno, že více než třetina ze zkoumaných chat nemá vyřešeno nakládání s odpadní vodou.
Analysis of Mountain Huts
Databáze chat, kde jsou aktuálně chaty 9 horolezeckých asociací, je na webu EUMA https://www.european-mountaineers.eu/search
Turistické cesty
Do analýzy byly zahrnuty různé druhy turistických cest (pro turisty, běžce, cyklisty…), přičemž za turistické cesty byly považovány cesty kdekoli v krajině (nejen v horách), viditelné a značené. Analýza ukázala, že situace v jednotlivých zemích je velmi rozdílná, ale že všude je snaha prosazovat volný přístup do krajiny, který bývá omezován jedině na území národních parků. Na vytváření a údržbě cest se podílí nejrůznější organizace, často neziskové, a značení zajišťují dobrovolníci. Turisté, bikeři apod. se pohybují po cestách na vlastní nebezpečí, a od vlastníků pozemků se očekává, že budou udržovat cesty v odpovídajícím stavu. Za největší problém při budování a údržbě cest jsou považovány úřady a nedostatek peněz; problémy s vlastníky jsou minimální. Výstupem této části projektu je typologie značení cest, manuál pro odpovědné používání turistických cest (respektuj přírodu, nezanechávej odpadky, pohybuj se po značených cestách apod.) a doporučení pro výstavbu, správu a údržbu turistických cest.
Analysis of Mountain Trails
Skalní oblasti
K získání informací byl využit dotazník, který vyplnilo 19 horolezeckých asociací. Analýza byla věnována popisu a vývoji horo/lezeckých disciplín i lezecké komunity, typologii lezeckých oblastí s důrazem na oblasti pro sportovního lezení, související infrastruktuře (přístupové cesty, parkoviště apod.), pozitivním i negativním dopadům lezeckých oblastí na přírodu, na místní komunitu, na ekonomiku apod.
Analýza ukázala, že na situaci v současných lezeckých oblastech má vliv dlouhodobě se zvyšující zájem o outdoorové aktivity a zejména zvyšující se popularita lezení, rozvinutý turismus, vysoká mobilita (nejen lezců) i měnící se požadavky lezců na lezecké oblasti a související infrastrukturu. Vývoj, který nyní pozorujeme, započal u sportovního lezení v průběhu 90. let a u boulderingu na přelomu milénia, kdy došlo k zásadním změnám v profilu lezců: Dříve „rebelující“ jednotlivci, nyní vzdělaní, dobře situovaní lidé s rodinami, kteří mají výrazně vyšší nároky na to, co od lezeckých oblastí požadují - pěkné a bezpečné cesty, možnosti ubytování a parkování, další možnosti trávení volného času apod.
Pozornost byla věnována také problému odpovědnosti za újmy způsobené špatným jištěním, erozí skal apod., přičemž bylo konstatováno (s výhradou, že se nejedná o právní názor), že za bezpečnost lezeckých cest nelze činit odpovědným ani vlastníky pozemků, ani lezce či správce skal osazující jištění – lezení provádí každy vždy na vlastní nebezpečí.
Co zajímavého ukázal dotazník:
- Naprostá většina zemí se potýká s problémem přeplnění některých lezeckých oblastí.
- Jen zhruba třetina horolezeckých asociací má dobrý systém správy skalních oblastí, přičemž v mnoha zemích jsou do této správy zapojeny různé místní, soukromé apod. skupiny včetně oddílů, ale spolupráce mezi nimi je minimální.
- Financování vytváření nových cest (osazování jištění) je velmi rozdílné, všude se ale jedná o mix zdrojů (nejčastěji podpora ze strany horolezecké asociace a další soukromé zdroje).
- Nějaké druhy uzavírek lezeckých oblastí jsou prakticky ve všech zemích. Hlavním důvodem bývají problémy s vlastníky pozemků, obecné zájmy ochrany přírody a dočasná omezení kvůli hnízdění ptactva. Většina dotázaných konstatovala, že lezci omezení dodržují.
- K dalším problémům, které se objevují, patří vztahy s místní komunitou, přeplněnost oblastí, divoké kempování, odpadky, chybějící toalety apod.
Ve všech sledovaných zemích jsou zřejmé dopady využívání lezeckých oblastí na životní prostředí, na místní komunity, na celkový rozsah turismu apod., ale jednotlivé země přistupují k řešení situace různým způsobem. Jedním z velmi dobrých příkladů, kdy místní a regionální orgány ve spolupráci s lezci dokázali včas rozpoznat a využít potenciál lezení ku prospěchu všech,, aniž by vznikly zásadní konflikty, je Arco, nebo oblasti kolem Innsbrucku. Situaci se naopak před řadou let nepodařilo zvládnout v Boux, a rizika plynoucí z živelného rozvoje lezení existují např. v Řecku. Pro zachování lezeckých oblastí a předcházení problémům a konfliktům je potřeba vytvořit vhodný systém správy a údržby lezeckých oblastí a zlepšit spolupráci mezi aktéry v jednotlivých zemích (horolezecké asociace, kluby, místní komunita, úřady…) i na mezinárodní úrovni.
Jako velmi potřebné se jeví také formulování etického kodexu, který by se měl vztahovat i na vytváření nových cest a oblastí a měl by být rozšiřován i na umělých stěnách. V řadě zemí již takové kodexy existují, bylo by však vhodné, kdyby existovalo společné, mezinárodně srozumitelné "lezecké desatero", s těmito body:
- respektuj stanovená omezení a podmínky (zjisti si potřebné informace)
- respektuj pokyny týkající se přístupových cest a parkování (parkuj na vyhrazených místech, používej oficiální vyznačené cesty...)
- respektuj místní omezení týkající se pobytu v přírodě (kempování jen na vyhrazených místech...)
- nezanechávej po sobě stopy (odnes si své odpadky...)
- omez znečištění přírody lidskými exkrementy na nejnižší možnou míru
- pomáhej s ochranou přírody (nenič rostliny, neruš zvířata, nepoškozuj skály...)
- nechovej se hlučně
- respektuj i ostatní lezce a další návštěvníky
- respektuj a podporuj místní, kteří se se o oblast starají (respektuj místní styl lezení a vytváření cest, kupuj místní průvodce...).
A pár zajímavostí na závěr:
- Češi patří do skupiny nejvíce cestujících lezců (spolu s Francouzi, Italy, Rakušany a na prvním místě Němci).
- Cílovou destinací lezců - turistů je nejčastěji Francie následovaná Itálií, Řeckem a Španělskem; do další skupiny zemí, kam lezci také často míří, patří Chorvatsko, Německo, Slovinsko a Rakousko.
- Česká republika je ve studii charakterizována jako velmi specifická, "stará" lezecká země s velmi rozvinutým tradičním, morálovým pískovcovým lezením, které však zájemce z jiných zemí příliš nepřitahuje. Potenciál dalšího rozvoje není velký, a lezení je poměrně dost regulováno.
Analysis of Rock Climbing Areas
Další informace najdete na našem webu a také na webu EUMA, kde jsou k dispozici i veškeré výstupy z projektu (analýzy, doporučení apod.) včetně analýzy a doporučení týkající se lezeckých oblastí, které jsou pro nás nejzajímavější.
sekretariát ČHS
Tisková konference k SP v Praze
Dnes se ve Vodárenské věži na Letné konala tisková konference k blížícímu se Světovému poháru v boulderu, který již za 10 dní odstartuje v Praze. O tom, jak probíhají přípravy, hovořil předseda ČHS Jan Bloudek, projektový manažer závodu Jiří Fousek a Adam Ondra.
Ve Vodárenské věži na Letné se dnes sešla dvacítka novinářů na tiskové konferenci k závodu Světového poháru v boulderu 2023, který odstartuje 2. června na Letenské pláni v Praze, aby vyzpovídala trojici Adama Ondru, Jiřího Fouska a Honzu Bloudka.
V úvodním slovu mimo jiné poděkoval předseda ČHS, Honza Bloudek, Praze 7 za poskytnutí velkorysých prostor na Letenské pláni, které nám umožňují uspořádat závod v té nejvyšší kvalitě pro diváky i závodníky. Na zmínku o přípravách pak navázal Jiří Fousek, který vysvětlil, proč bylo potřeba aby příprava sportoviště začala již 14 dní před samotnou akcí. Kromě samotné tribuny pro diváky, potřebného sociálního zázemí, gastro zóny a mnoha dalších dočasných staveb, bylo potřeba postavit v předstihu především závodní stage, na které již tuto neděli začne stavěčský tým připravovat závodní bouldery. od pondělí pak bude probíhat také technická příprava, branding areálu a další práce, aby bylo vše připraveno na čtvrteční generálku a především páteční kvalifikační kola.
Také Adam mluvil o své přípravě na pražský závod, která bude intenzivní především nyní, v posledních dnech, kde bude mimo jiné trénovat také na reprezentační boulderovce ČHS v pražských Letňanech. Jak dodal, právě teď tam stavěči, včetně zahraničních, připravují speciální tréninkové bouldery.
Honza Bloudek dále představil nejzvučnější jména, která se na závod chystají, “Když se podíváme na výsledky Světového poháru posledních dvou let, až na výjimky tu nechybí nikdo z první dvacítky. Jen stěží si umím představit lépe obsazené startovní pole.”
Na otázku, jaké jsou ambice českých reprezentantů na případný postup z kvalifikace, reagoval Honza Bloudek tím, že disciplína boulder je vždy tak trochu loterie a běžně se stává, že i těm nejlepším to “nesedne” a zůstanou daleko za svými cíli. Řekl, že na naše závodníky nechceme vyvíjet zbytečný tlak přehnanými očekáváními, ale fandíme jim a věříme, že předvedou maximum. Na závěr odpovědi ještě dodal, že čeští reprezentanti jsou orientováni především na disciplínu obtížnost.
Adam souhlasně navázal konstatováním, že pokud by šlo o závod na laně, bylo by jakékoliv jiné umístění než medailové zklamáním, zatímco v boulderu je to vždy, jak již zmínil Honza, loterie a nelze se na nic spolehnout. Nevýhodou podle Adama bude také to, že kvůli málo absolvovaným závodům je poměrně nízko v průběžném hodnocení SP, což znamená pozdější start v kvalifikaci, kdy lze očekávat vyšší teploty a již trochu “olezené” chyty.
Na závěr pak zazněla informace o prodeji vstupenek, které stále můžete zakoupit na webu www.climbingworldcup.cz. Vstupenky budou dostupné také na místě, ale vzhledem k omezené kapacitě stání A a tribuny, doporučujeme zakoupit vstupenky do těchto sektorů co nejdříve.
Na viděnou na Letné!
M. Košatková, ČHS
